Bratislava má potenciál na stavby svetového formátu

Jakub Cigler je pražský architekt, ktorého ateliér získal viacero prestížnych slovenských aj českých ocenení. Urbanisticky popísal potenciál nevyužitého nábrežia, ktoré dnes nesie prezývku Nové Lido. V rozhovore prezradil, čím ho toto územie zaujalo, aj aký význam má pre celú Bratislavu.

Urbanisti a architekti pracujúci s územím na bratislavskom nábreží, v súčasnosti nazývaným Nové Lido, vás označili za hlavného tvorcu návrhu aktualizácie, ako by toto územie malo vyzerať. Pamätáte si ešte na prvý kontakt s týmto územím? Čím vás vtedy zaujalo?

Velmi dobře si pamatuji, jak mi v dětství, když ješte stál v Bratislavě pouze železniční most – je to opravdu hodně dávno – připadala tato strana řeky jako jiný svět. Myslel jsem si, že tam začíná Rakousko.

Právě díky těmto zážitkům jsem přesvědčený o tom, že Bratislava pouze působí jako město na jednom břehu Dunaje, ale z nepochopitelných důvodů její důležitá součást – Petržalka – se na pravém břehu skrývá za kompaktní pás zeleně. A právě znovuzrození Lida by mělo být počátkem viditelného rozkročení Bratislavy na oba břehy.

Dá sa pri Lide hovoriť o nejakej významnej charakteristike, ktorá je pre toto územie natoľko typická, že u väčšiny európskych veľkomiest takáto kvalita priestoru absentuje?

Jednoznačně! Bratislava je jediným velkoměstem v Evropě, které v samém centru města skrývá takto rozsáhlé území, jenž má neuvěřitelný potenciál být nabřežím s fenomenální vistou.

Čo je najväčšou výzvou a najväčším rizikom pri urbanizovaní takéhoto typu opusteného územia?

Největší výzvou je právě ten moment znovuzrození kdysi již fungujícího “hlediště” Bratislavy. (Přičemž v této divadelnické terminologii je “jevištěm” Bratislavský hrad a historické centrum).

No a co se týče rizik… Ty jsou před námi vždy a všude. V dnešní době jsou hlavním rizikem přehnané obavy veřejnosti z jakýchkoliv změn. V době mého dětství se v Bratislavě stavěly stavby světového formátu. Takže potenciál k pokračování v kvalitě zde je.

Architektonické štúdio Jakub Cigler Architekti (JCA) bolo založené v roku 2001.

Ktorú časť Bratislavy máte najradšej a prečo?

Kdysi jsem měl nejradši historické centrum, ale dnes mne nejvíc baví být u řeky, a to v různých částech města. Mám pocit, že nábřeží u Eurovey významně přepólovalo centrum města.

Rieka kedysi zohrávala hlavnú úlohu pri formovaní polohy miest a funkcií ich jednotlivých častí. Akú úlohu má rieka pre európske mestá v dnešných časoch?

Řeka ve městě, nebo lépe řečeno město u řeky, má nekonečné množství důvodů k nenahraditelné symbióze. Pro mně město životně potřebuje řeku, protože generuje určitou kinetickou energii, která město oživuje. V podstatě si nevybavuji město, které by nebylo postaveno na prvku vody. Ať už moře, řeka, jezero…

Je v urbanizme a architektúre lokalít, ktoré sa dotýkajú vody, nejaký trend typický pre toto obdobie? Ako by sa urbanisti chopili tohto územia pred 50 rokmi a ako dnes?

Takto zásadních lokalit v centrech měst je minimálně. Příkladem v Evropě může do jisté míry být pouze Hafen City v Hamburku. Je také celá řada regeneračních projektů nábřeží v New Yorku a jiných amerických městech, která využívají tyto lokality jako generátory života a relaxace.

To ale není úplně případ Bratislavy, protože Lido nemá za zády ani Manhattan ani Brooklyn. Aby ale Lido opravdu žilo, nábřeží residenčními a veřejnými funkcemi oživit potřebuje.

Prečo rieky nie sú viac využívané aj ako dopravné koridory pre každodennú prepravu ľudí?

Protože jsme uspěchaní a energii máme stále příliš levnou, takže jezdíme auty. Nicméně Twin-City Liner z Vídne do Bratislavy se k tomu velice nabízí. Je k tomu zapotřebí ale i politická vůle, a tu zatím v tomto ohledu vůbec nevidím.

Rezidencia Quadrio v historickom centre Prahy (2014), © JCA

Ktorá európska metropola vás ako architekta zaujala najviac do takej miery, že ste si povedali: Toto je skvelé miesto pre život.

Bez přemýšlení Barcelona. Moře, hory, svírajíci mezi sebou skvělé město od gotického až po jeho současnou podobu. Těch důvodů je ale obrovské množství a stačilo by na samostatnou diskusi.

Sú rôzne prístupy k urbanizovaniu nábreží. V kanadskom Vancouvri je to spontánne osídľovanie priemyselných štvrtí pri oceáne, ktoré sa stalo dokonca turistickou atrakciou. V Kodani prístavy osídľujú ľudia a mesto reaguje vhodne usmernenými reguláciami. A potom sú mestá, kde sú nábrežia – ale v podstate akékoľvek zóny – mestom prísne regulované. Ste zástancom prísnej regulácie pod taktovkou mesta a verejnej kontroly, alebo skôr neregulovaného princípu, pri ktorom si verejnosť a investori pretvoria územie postupne podľa svojich predstáv?

Město patří lidem, kteří v něm žijí, a ne urbanistům. Proto každé ze zmiňovaných příkladů odráží stav společnosti, která ho v daném období formuje. Lidé v Kodani jsou součástí vyspělé skandinávské společnosti, která rozumí pojmu demokracie a umí ji žít.

Naše společnost je v pubertě a potřebuje nejdříve se prožít do stavu, kdy bude umět komunikovat ve vzorci veřejnost-samospráva-investor.

Základem je konstruktivní dialog! Tím chci říct to, že si dovedu představit v Bratislavě i kombinaci různých přístupů, ale vzhledem k rozsáhlosti území určitě nepostačí kodaňský model.

Ako zapojiť verejnosť do tvorby mesta?

Především je potřeba důvěry obyvatelů dané lokality k týmu připravujícímu projekt. A současně je potřeba stanovit na začátku tohoto procesu přesná pravidla.

Všichni zůčastněni aktéři by měli cíl vnímat jako budoucí součást svého životního prostoru, kterou konstruktivně pomáhají budovat. K tomuto způsobu synergické spolupráce zatím v Čechách nebo na Slovensku dochází zcela vyjímečně.

Žijeme v dobe, keď väčšina svetovej populácie žije v mestách, a tento trend sa bude ďalej zvyšovať. Čo to znamená pre mestá? Aké funkcie budú musieť plniť, ktoré v minulosti plniť nemuseli?

V rozporu s názory většiny prognostiků, já jsem přesvědčen o tom, že trend mega měst se brzy vyčerpá a lidé si uvědomí, že čím větší město, tím větší diskomfort.

Osobně věřím v budoucnost měst střední velikosti, kde díky trendům v komunikační technologii a rozvoji dopravy dochází k nabídce nejkomfortnějšího způsobu života. Mega města jsou totiž naprosto závislá na importu všech zdrojů ze svého okolí a to i transkontinentálně, což ohrožuje do budoucna jejich udržitelnost.

Administratívna budova Aviatica (2015), © JCA

Nové Lido má plniť aj funkciu chýbajúceho centra pre Petržalku. Aká zmena dynamiky tejto štvrte sa dá očakávať?

Lido nebude centrem, ale tváří Petržalky. Lido je sponou mezi Bratislavou a Petržalkou. Díky Lidu se Petržalka v podstatě změní v rovnocenou součást; nebo chcete-li paralelní hemisféru v rámci Bratislavy jako celku.

Nové Lido sa zatiaľ vníma len cez nábrežnú časť, hoci ide o rozsiahlejšie územie. Ako celé toto územie vnímate v kontexte celej Bratislavy?

Nové Lido není jen nábřeží. Nábřeží by samo o sobě nevytvořilo fungující, živé město. Lido rozšiřuje Petržalku k řece, a současně je potřeba, aby propojilo Petržalku přes Einsteinovu ulici.

Ta se svými, místy více než 10 jízdními pruhy a protihlukovými stěnami vytváří z hlediska městského života možná hůře překonatelnou bariéru než jakou je Dunaj.

Objavili sa názory, že územie by sa malo vyhlásiť za chránenú oblasť a neurbanizovať ho vôbec. Aký je váš postoj k takémuto riešeniu?

Nechci se nikoho dotknout, ale to je naprostý nesmysl. Byla by to cesta, jak definitivně odříznout Petržalku.

Urbanizování Lida je obrovská šance nejenom pro pravý břeh, ale i pro význam samotného centra města, jehož těžiště by to logicky vychýlilo směrem k Ružinovu. Nehledě na to, že vytvořit v centru města chráněné území je z ochranářského hlediska zcela iluzorní záměr.

Florentinum (2013) © JCA

Ak sa obe nábrežia prepoja vizuálne, ako ich prepojiť aj reálne? Je vhodný ďalší most, vodná kyvadlová doprava alebo iné riešenie?

Máte pravdu v tom, že vizuální propojení obou břehů samo o sobě nevytvoří živé pulzující centrum. Kromě toho most Apollo nevytváří lákavé pěší propojení.

A přitom podstatným aspektem tvorby města na řece je hustota mostů, která je přímo úměrná kvalitě městského života. Kyvadlová lodní doprava je moc velkou mentální bariérou. Ta může posloužit v některé z okrajových poloh, kde se nevyplatí stavět most.

Lido potřebuje pěší lávku umístěnou v ose Národného divadla. Na jejím druhém konci by ideálně měla být postavena budova podobného celoměstského významu – například Koncertní sál, nebo třeba Narodní knihovna. O jakou budovu by se mělo jednat, by mohla být veřejná debata.

Další důležitou roli hraje električka, jenž by měla zajíždět za mostem do Lida tak, aby stanice obsáhly v docházkových vzdálenostech celé území. Dnes pouze projíždí na estakádě kolem Lida a nenabízí Bratislavčanům adekvátní dostupnost, což je vážným nedostatkem nedávno přestavěného mostu.

V neposlední řadě je to také otázka mostů a pěších lávek přes Einsteinovu ulici, které jsou rovněž nezbytné pro vybudování pulzující metropole.

Pridaj komentár